Co vydrží terasová podlaha v dešti a na přímém slunci?
페이지 정보
작성자 Essie Branham 작성일 26-10-21 11:41 조회 10 댓글 0본문
Zděná lavice podél terasy není nábytek, ale součást stavby. Sedíte na zdi, If you loved this report and you would like to get more data concerning celý text kindly visit our webpage. která drží terasu pohromadě a zároveň vymezuje její hranu. Právě proto se nedá dodatečně „přilepit" k hotové dlažbě bez následků. Rozhodnutí o lavici patří do fáze, kdy se řeší základové pasy, izolace a výška terénu. Kdo ji plánuje až po položení dlažby, obvykle skončí s lavicí, která je buď moc vysoká, nebo pod ní zatéká.
Kam se sluncem a kam s průvan
Dřevo ale není vhodné do míst, kde často leží sníh nebo kde je trvale mokro. Voda vstupuje do čel prken a ta se rozvlákní. Čela vždy ošetřete stejným prostředkem jako plochu, jinak začnou hnít jako první.
Sklon, odvod vody a mezera od fasá
Po dokončení terasy je dobré kontrolovat, jestli se patky nehýbou a jestli spoje mezi sloupkem a patkou zůstávají pevné. Stačí jednou za rok projít konstrukci a podívat se na praskliny, rez nebo změny sklonu. Malá prasklina v betonu nemusí znamenat problém, ale pokud se objeví vodorovná trhlina v místě, kde se sloupek opírá, je potřeba zasáhnout. Většina poruch vzniká kvůli tomu, že se podcenila hloubka základu nebo se vynechalo zhutnění štěrku. Kdo tyto dvě věci udělá pořádně, má terasu bez starostí na dlouhá léta.
Dlažba: voda odtéká, horko sálá Keramická nebo kamenná dlažba vodu nevsakuje, po dešti stačí setřít. Je ale studená a na přímém slunci se rozpálí. Světlé matné povrchy jsou vhodnější než tmavé leštěné, které se přehřívají a jsou kluzké, když jsou mokré. Pod dlažbou musí být spád alespoň 1–2 %, aby voda odtékala od domu. Spáry vyplňujte flexibilní spárovací hmotou, která vydrží pohyb podkladu. Typická chyba: pokládka na beton bez dilatačních spár – dlažba při horku popraská. Další chyba: kluzká dlažba v zimě, kdy na ní zamrzne voda.
Každý materiál má své slabé místo: dřevo potřebuje údržbu, kompozit hlídá dilatační mezery a dlažba spád a podklad. Před montáží zjistěte, kolik slunce a deště na terasu skutečně dopadá, a podle toho zvolte povrch i způsob uložení.
Terasa je vystavená vodě, mrazu, UV záření i horku. Každý materiál reaguje jinak a chyby se projeví až po letech. Než se rozhodnete, potřebujete vědět, jak se chová dřevo, kompozit a dlažba, když na ně praží slunce a když týden prší.
Dřevo: vlhkost ho nafoukne, slunce vysuší Terasová prkna z modřínu, akátu nebo smrku nasávají vodu. Po dešti se roztahují do šířky, po vyschnutí se smršťují. Pokud je namontujete natěsno, během prvního vlhkého období se prkna dotknou a zadrží vodu. Mezi prkny nechte mezeru 5–8 mm a u pevných spojů počítejte s pohybem. Slunce dřevo vysušuje a bez ochrany šedne a praská. Řešení je olej nebo lazura s UV filtrem, aplikovaná každý rok až dva. Typická chyba: natírání nových prken hned po montáži, kdy dřevo ještě pracuje. Počkejte alespoň jeden měsíc, aby se ustálilo.
Kompozit: stabilní, ale pozor na teplotu Kompozit ze dřeva a polymeru vlhkost téměř nepřijímá. Po dešti rychle schne a neklouže, pokud nemá hladký povrch. Na slunci se ale zahřívá výrazně víc než dřevo – tmavé desky mohou být po poledni horké tak, že se po nich nedá chodit bosky. Světlé odstíny tento problém zmírní. Kompozit se v horku roztahuje a ve studeném ránu smršťuje, proto byt v panelákuýrobci předepisují dilatační mezery u okrajů a pevných překážek. Když je nedodržíte, desky se vlní nebo trhají. Další chyba: mytí tlakovou vodou, která zatlačí vodu do dutin a pod konstrukci. Stačí kartáč a mýdlová voda.
Typické chyby se opakují. Patka je mělká, protože se šetřilo na hloubce. Beton se míchá „od oka" a nemá potřebnou pevnost. Sloup se do patky vloží až po zatvrdnutí a jen se přišroubuje do plastové hmoždinky. Kotvy se nedotáhnou momentovým klíčem. Odvodnění chybí, takže voda zůstává u patky a v zimě ji roztrhá. Každá z těchto chyb snižuje životnost celé konstrukce.
- 이전글 5 situací, kdy boční stěna pergoly chrání terasu
- 다음글 What Makes the Excavator Search Engine Unique?
댓글목록 0
등록된 댓글이 없습니다.
