Mýdlo, které ztvrdne příliš rychle: kde se ztrácí voda > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Mýdlo se nemá používat na celé tělo každý den. Kůže po něm bývá suchá a napnutá. Osvědčuje se aplikovat ho lokálně na problémové oblasti – záda, hrudník, ramena nebo temeno hlavy. Pěnu nechte působit dvě až tři minuty, poté důkladně opláchněte. Pokud se objeví pálení, zarudnutí nebo šupinatění, přerušte používání. Častou chybou je mýt si jím obličej; kůže v obličeji je tenká a reaguje podrážděním. Další chybou je kombinace s agresivními peelingy nebo čisticími gely s kyselinami. Účinek se tím nepřidá, jen se poškodí kožní bariéra.

Postup, který se neple

Do formy lijete v tenkém prameni a formu poté zakryjete a zabalíte do deky, aby mýdlo pomalu chladlo. Prudké ochlazení způsobuje popraskání a bílý prášek na povrchu. Vyndáte ho po jednom až dvou dnech, nakrájíte a necháte zrát na vzdušném místě mimo přímé světlo. Čerstvé mýdlo je zásadité. Zralé je měkké na dotek, pění a při ochutnání nábytek na míru jazyku neštípe. Tato zkouška stačí, ale dě jen špičkou jazyka a poté si vypláchněte ústa.

Domácí výroba mýdla začíná dvěma surovinami, které rozhodují o všem ostatním: tukem nebo olejem a hydroxidem sodným. Hydroxid sodný je silná zásada. V pevné podobě leptá kůži, sliznice a oči, v roztoku se zahřívá a uvolňuje výpary, které dráždí dýchací cesty. Pracujte s ním venku nebo u otevřeného okna, v dlouhých rukávech, s brýlemi nebo štítem, s rukavicemi z nitrilu a s octem po ruce. Ocet neutralizuje zásadu na kůži i na pracovní desce. Nikdy nenalévejte vodu do hydroxidu, vždy sypete hydroxid do vody a mícháte pomalu. Opačný postup vyvolá prudký var a rozstřik.

V praxi se sírové mýdlo osvědčilo proti lupům a svědění vlasové pokožky. Šampon stačí nahradit dvakrát týdně, jinak vlasy ztrácejí lesk. Na akné na zádech pomáhá pěna nechaná přes noc pod bavlněným tričkem, ale jen u lidí, kteří nemají citlivou kůži. Proti roztočům v ložním prádle se mýdlo nevyplatí – lepší je prát na vysokou teplotu. Sírové mýdlo také nepomůže na plísně nehtů, tam je potřeba jiná léčba.

Nejbližší vlastnosti má karnaubský vosk. Taje při vyšší teplotě než včelí, je tvrdší a dává lesklejší povrch. Používejte ho zhruba v poměru dvě třetiny původního množství včelího vosku. Když ho dáte stejně, mast bude tvrdá jako svíčka a špatně se roztírá. Karnaubský vosk se navíc hůř spojuje s oleji, proto ho vždy nejprve rozpusťte samostatně a teprve pak pomalu vmíchejte do olejové fáze. Candida vosk je měkčí, taje při nižší teplotě a hodí se spíš do balzámů na rty nebo do lehčích krémů. Nahrazujte ho v poměru jedna ku jedné, ale počítejte s měkčí konzistencí.

Teplota a míchání: kde vzniká nejvíc chyb Louhový roztok a oleje musí mít podobnou teplotu, obvykle mezi čtyřiceti a padesáti stupni Celsia. Když je roztok příliš horký, olej ztmavne a mýdlo zežloutne. Když je studený, směs se dlouho nemíchá dohromady. Micháte nejdřív ručně, pak krátce tyčovým mixérem, vždycky v kratších pulzech. Mixér zbytečně vhání vzduch a při dlouhém běhu směs „ztuhne" dřív, než ji stačíte nalít do formy. Jakmile hmota na povrchu drží stopu, přestáváte. Pokud se objeví hrudky nebo se olej odděluje, teplota i poměr jsou špatně a směs se už většinou nezachrání.

Rostlinné vosky nejsou jen náhradou, ale i samostatnou surovinou s vlastnostmi, které včelí vosk nemá. Karnaubský vosk zvýší teplotní odolnost, candelia vosk zjemní strukturu a slunečnicový vosk se hodí do receptů, kde chcete matný vzhled. Než se pustíte do velké dávky, udělejte dvě tři malé zkoušky a upravte poměr podle skutečného chování směsi. Jedině tak získáte mast nebo balzám, který drží pohromadě a zároveň se příjemně používá.

Největší past je sběr u silnic a na hnojených loukách. Kopřiva ochotně přijímá dusičnany a těžké kovy, které se pak dostanou do výluhu. Sbírejte alespoň 50 metrů od silnice a mimo místa, kde se pravidelně seče strojem – tam bývá chemie. Další častá chyba je záměna s hluchavkou nebo s kopřivou žahavkou v době květu, kdy už listy tuhnou a v kosmetice dráždí. Sušenou kopřivu skladujte v papírovém sáčku v temnu, ne v plastu, kde plesniví. Pokud výluh zapáchá po bahně nebo je zakalený, vyhoďte ho – to není kopřiva, to je rozklad.

Včelí vosk drží v přírodních receptech strukturu, chrání emulzi a vytváří na pokožce tenký film. Jenže někteří lidé ho nesnášejí kvůli alergii, jiní ho odmítají z etických důvodů a další prostě nemají po ruce kvalitní surovinu. Nahradit ho lze, ale ne univerzálně. Každý rostlinný vosk má jinou teplotu tání, tvrdost i lesk, takže poměr v receptu se musí upravit. Pokud jen vyměníte jeden vosk za druhý ve stejném množství, výsledek bude buď příliš měkký, nebo naopak drobivý.